Najdôležitejšie je stretnutie

Mohla bych říci, že VŠE, co se stalo v uplynulých červencových dnech takovým bylo a bude to pravda. Před očima mám usměvavé tváře lidí, v uších tisíce důležitých slov a doufám, že nikdy nezapomenu atmosféru dobra, pokoje a radosti z těchto chvil.

 Uplynulo již mnoho dní od XXXI. Světového dne mládeže v Krakově a mám dojem, že jsem stále uprostřed radostného barevného davu ..., že velká oslava víry mladé církve v mém srdci pokračuje! Chtěla bych se s Vámi podělit o to NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ...

Mohla bych říci, že VŠE, co se stalo v uplynulých červencových dnech takovým bylo a bude to pravda. Před očima mám usměvavé tváře lidí, v uších tisíce důležitých slov a doufám, že nikdy nezapomenu atmosféru dobra, pokoje a radosti z těchto chvil. To vše mě naplňovalo nadějí, že pokud na světě žije alespoň taková "hrstka" pozitivních lidí, tento svět nikdy nepřestane být krásný!

Vyrazili jsme na cestu s požehnáním místních biskupů od olomoucké katedrály dne 20. července. Byli jsme rozděleni do 14 autobusů po asi 40 lidech z děkanátu a Arcidiecézních škol. Naším cílem byla polská diecéze Opole.

Náš Valašskomeziříčský děkanát odpoledne dorazil do farnosti Svatého Ducha v Krapkowicích, kde jsme po srdečném přivítání a výborné večeři byli rozděleni do rodin.

Každý z nás dostal žlutý náramek s nápisem NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE SETKÁNÍ.

 Proč…?

Všechny polské diecéze v době SDM dostaly biblické jméno, které znamenalo místo, ve kterém Bůh zjevil své milosrdenství. Celá země a také místo, na kterém se konalo hlavní setkání s papežem Františkem, dostalo jméno Pole Milosrdenství (Campus Misericordiae).

Diecéze opolská se změnila v Nazaret - na místo setkání s Bohem - Člověkem v tajemství Zvěstování.                                      

Proto pro nás NEJDŮLEŽITĚJŠÍ BYLO SETKÁNÍ.

Každý den s sebou přinesl příležitost k setkání na různých úrovních:
1. 20.8. Den setkání
2. 21.8. Den poznání
3. 22.8. Den milosrdenství a pro nás den pouti do Čenstochové
4. 23.8. Komunitní den a setkání na Hoře Sv. Anny se všemi poutníky z diecéze, pochod, koncert a společnou modlitbu v srdci diecéze v Opole
5. 24.8. Rodinný den a piknik u říčního přístavu
6. 25.8. Den poslání

V Krapkowicích jsme se setkali s báječnými lidmi, kteří věnovali svůj čas, aby nám otevřeli svá srdce a pohostili nejlépe, jak jenom mohli! Naplánovali čas tak bohatě, aby nic neuniklo naší pozornosti! Mohli jsme tak poznat krásné okolí, ochutnat polské pokrmy, vidět jak žijí polské rodiny a zažít velkou radost! Myslím, že nikdo z nás neočekával tolik srdečnosti. Nechyběly také slzy dojetí, když přišel čas loučení. Slova o tom, že NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE SETKÁNÍ se staly pro každého z nás skutečností a pravdou, kterou jsme si vzali do Krakova.

V Krakově začala ta část naší pouti, kde už nebylo tolik pohodlí ...  byli jsme ubytováni ve školách a většinu času jsme trávili v českém národním centru, ve které se změnil klášter cisterciáků v Mogile. Tam nás čekali čeští kardinálové a biskupové s dobrovolníky, kteří zorganizovali celý program. Samozřejmě se perfektně postarali o každý detail ... od kavárny Samaritán (ve kterém jsme se sr. Martinou Benediktou plnily několik hodin službu) po přednášky, koncerty, čas na zpověď, modlitby, bezpečnost a pořádek v centru...

Cítili jsme se tam v bezpečí, i když najednou kolem nás rostl počet lidí a událostí. Mohli jsme si vybrat z bohatého programu to, co jsme považovali za vhodné. Byl tam také čas na pouť do svatyně Božího milosrdenství v Lagiewnikách, a do centra Jana Pavla II.


Rozděleni do malých skupin jsme se v přeplněné veselé tramvaji přemísťovali za méně než 40 minut do centra Krakova a potom jsme se neseni mořem barevných lidí dostávali na Blonie na setkání s papežem Františkem.


Již při prvním setkání byl rád, že s námi může prožívat oslavu víry a připomněl, že Ježíš je mezi námi a je důležité posílit naše přátelství s ním a následovat ho.

Pokládal otázky a říkal, že: „Milosrdenství má vždycky mladou tvář. Milosrdné srdce má totiž odvahu vzdát se pohodlí; milosrdné srdce dovede jít naproti jiným a obejmout je…“, „…takové srdce má odvahu vyplnit každý skutek milosrdenství! Takové srdce se nebojí snít a jít proti proudu vzhůru. A pokud chceme žít naplno, musíme dovolit štěstí narodit se a růst v milosrdenství.“

Při modlitbě Křížové cesty, která se velmi specificky dotýkala situace dnešního trpícího světa, dal papež jasnou odpověď na často kladenou otázku: "Kde je Bůh, když existuje zlo na světě, kde lidé mají hlad, žízeň, jsou bez domova, vyhnaní, uprchlíci?“ ... Dával otázky, na které neexistuje žádná lidská odpověď ... řešení je vzhlednou k Ježíši, který odpovídá, že" Bůh je v nich. Sám Ježíš je v nich proto, že "objetím dřeva kříže objímá nahotu a hlad, žízeň a samotu, bolest a smrt mužů a žen všech dob."           Vyzval mladé lidi, aby obětovali své životy ke službě druhým v napodobování Krista, aby se stali rozsévači naděje a nechal je s otázkou: " Jak se chcete dnes večer vrátit do svých domovů a míst svého pobytu? Jak se chcete vrátit dnes večer, abyste se setkali se sebou? Svět na nás hledí... "

Při putování na Pole Milosrdenství bylo hodně času k přemýšlení. Cesta byla dlouhá a únavná. Lidí přibývalo a večer už jsme spolu s dvěma miliony mladých zase naslouchali důležitým slovům . Po svědectví Polky, Syřanky a Paraguayce nás papež vyzval k modlitbě za konkrétní místa a situace ve světě postiženého utrpením, konflikty, úzkostmi a boji ... což se nám může zdát vzdálené a nesrozumitelné. Naší reakcí na svět postižený válkou má být přátelství a bratrství. Nepřišli jsme na svět, abychom zde pohodlně strávili život, abychom ze  života učinili pohovku, která nás uspí... papež řekl ... přišli jsme zde zanechat stopu ... " stopu v životě, která poznamená dějiny, poznamená tvoje dějiny i dějiny mnohých." ... " Jsi pro? Co odpoví tvoje ruce a tvoje nohy Pánu, který je cesta, pravda a život?”

S dalšími otázkami jsme usínali pod hvězdným nebem na Poli Milosrdenství, v očekávání dalšího setkání.
Vzbudilo nás teplé slunce a veselý hukot davu. Po odpočinku a rozezpívání jsme očekávali mši končící SDM. Znovu nás čekalo setkání! Tentokrát v příběhu o Zacheovi. Je to výborný příklad toho, že každý z nás je pro Ježíše důležitý a že pro každého má připravenu misi ke splnění. Naším úkolem je dovolit mu vejít do našich domovů, pozvat ke každodennímu životu, aby nás mohl vést slovy evangelia.

"Mohli bychom říci, že Světový den mládeže začíná dnes a bude pokračovat zítra, doma, protože tam se chce Ježíš s Tebou setkat," řekl nám František ...
A my jsme mu odpověděli nadšeným potleskem, máváním tisícem barevných vlajek ...
Hrstmi jsme nabrali bohatství, které s sebou nesly SDM ... a o to bych se chtěla teď podělit ... zahaleno ve slova… ale zdá se, že je to nemožné ..., že hodně z toho zůstane tajemstvím srdce… protože to nejdůležitější ... setkání... ono je TAJEMSTVÍM.          

Děkuji za tento nádherný čas SETKÁNÍ                                                                                            sr. Magdalena Lis


 

Fotografia 

 

02
09
08
07
06
05
04
03
  • 02
  • 09
  • 08
  • 07
  • 06
  • 05
  • 04
  • 03
  •  

    feedback
    Prihlásenie
    Prihlásenie