Antiochia veľké zázraky v malých veciach

Antiochia  je misijné spoločenstvo, ktoré tvoria bohoslovci a mladý kresťania z ČR. Trávia letné prázdniny v miestach, kde žije málo veriacich a po vzore prvých kresťanov sa zapájajú do života farnosti.    / Viac o tomto spoločenstve a fotogalérii je na www. antiochia.cz/

Po prvýkrát sa sr. Magdalena stretla s týmto spoločenstvom pred pár rokmi, ale k aktívnemu zapojeniu sa do jeho diela však nedošlo. Až tento rok …

Božie plány boli iné …. Nezapojila sa totiž sama priviedla so sebou ďalšie dve spolusestry. Sr. Rastislavu a sr. Lenku Františku. Každá z nás ma svoj príbeh a pohľad na svoju skúsenosť a radi by sme sa s vami o túto radosť podelili.         Naše zážitky:

Sr. Rastislava :      Len tento rok som sa dopočula o tomto jednoduchom spoločenstve, ktoré sa snažia vytvárať mladí. Hneď ma to nadchlo a zároveň mi to pripomenulo podobný projekt, ktorý som zažila v Argentine. Aj tam mladí chcú sprítomniť a posilniť miestnu komunitu v jej viere a nadšení pre Krista hoc svojim spôsobom. Bola som na prvom turnuse spolu s sr. Lenkou , ktorého úlohou je začať…. Pripraviť faru, ktorá je málo obývaná nie je jednoduché…. Nás turnus sa skladal z mladých, ktorý prišli po prvýkrát tak ako ja. Niektorý boli len na pár dní. Bolo vidieť, že majú trochu odstup a tak som sa snažila spolu s Lenkou prelomiť ľady a vyšlo to. Vytvorila sa skupina, ktorá si dokázala strieľať zo všetkých, ale i pomôcť bez hraníc s úsmevom či dobrým vtipom.

Začať a nevedieť ako je výzvou, museli sme sa vynájsť. Zapojiť všetky zmysly a hlavne srdce. Dali sme dohromady naše nápady a tak sme vytvorili hrubú kostru nášho turnusu. Ranná modlitba, príprava jedla a hier, upratovanie, korunky k Božiemu milosrdenstvu, výberu a nácviku piesni či večernej modlitbe. Každý si vzal na starosť niečo a vypomohol druhému ako  len vedel.

Moja radosť z týchto dni???? Títo  mladí, ktorý by si mohli doma sedieť pri telke či tablete sa rozhodli vyjsť zo seba a darovať svoj čas a energiu iným s radosťou a odhodlaním. Vytvorili si nové vzťahy a videli inú duchovnú realitu ako u nich doma, že všetko čo majú, nie je až také samozrejmé....A tak mi zostava v srdci len veľká vďačnosť a obdiv týmto mladým. Nech ich Pán stále sprevádza milosťou a požehnaním

Sr. Magdalena:    Moje Antiochia započala před několika lety, když jsem začínala poznávat českou realitu. Chtěla jsem vědět, jak to tu všechno funguje... Ptala jsem se... Rozhlížela a mimo jiné jsem uslyšela o skvělém díle organizovaném bohoslovci z Olomouce. Pak jsem "náhodou"(*) v prádelně v semináři (**) potkala bohoslovce, nyní jáhna, který Antiochií žil. Pozval mne na podzimní setkání. Tam jsem měla příležitost se osobně poznat s mladými lidmi ze všech 4 turnusů, které se konaly v létě na dvou místech v Čechách a na Moravě. Měla jsem před očima příběhy, které se - prezentace za prezentací – složily v jeden o tom, jak vzniká něco z ničeho. Svědectví bylo tak přesvědčivé, že jsem se takové akce moc chtěla zúčastnit!

To léto se podařilo! To není všechno! Moje sestry jsou také "infikovány"(***) Antiochií!

Dlouhou dobu jsem na seznamu turnusu C byla zapsána sama. Oslovovala jsem, koho jsem jenom mohla, až se konečně povedlo! Odvážila se ke mně připojit Jitka. Vím, že to pro ni byla velká výzva. Velmi si jí vážím a jsem vděčná za všechno, čím přispěla k společně prožitému času. Nejenom mě oslovilo, jakým krásným člověkem je a jak moc se od ní člověk může naučit. Několik dní před začátkem naší části Antiochie se na seznamu objevili další dva lidé. Nakonec dorazil pouze jeden z nich. Byl to Samuel ze Slovenska.

Skupina, kterou jsme vytvořili, byla specifická. Byli jsme omezeni různými zdravotními potížemi... a ještě k tomu byl náš počet omezený! Přitom bylo potřeba splnit docela velký a zodpovědný úkol. Kromě toho předcházející dva turnusy nastavily vysokou laťku. Věděli jsme, že nesmíme pokazit to, co už začalo v Březové klíčit! Všichni jsme rychle pochopili, že jde o velkou věc - těch několik málo věřících z této farnosti potřebuje podporu a naději, že budou žít!

Na každém kroku jsem se přesvědčila, jak Bůh působí, zejména v našich nedostatcích a omezeních. Tím, že se tyto "velké" věci dějí v drobnostech... Nikdo z nás neuměl hrát na žádný hudební nástroj a přitom jsme v kostele měli každý den vést kreativní modlitbu. Věděli jsme, že by nám pomohl zvuk kytary, ale museli jsme se obejít bez něj. Bůh nám také poslal "anděly" - tak jsme nazývali lidi, kteří nám darovali svůj čas a podporovali při organizaci našich akcí.

Prvním takovým andělem byl Milan. Bohoslovec, který s námi na dva dny zůstal z předešlého turnusu. Pak sr. Rastislava mohla přijet na jeden den a také Katka se svojí sestrou Michaelou. Nakonec jsme nezůstali v žádné činnosti sami. Vždy byl někdo, kdo nám mohl zrovna pomoci, ať už se jednalo o českou gramatiku při psaní plakátků a kroniky nebo pečení koláčů na farní kavárnu nebo organizování procházky s piknikem ...

Zvolili jsme si za svého patrona svatého Jana Pavla II. a každý den jsme mu Březovou svěřili. Pořád jsem ohromena, jak rychle se pro mě stali důležitými lidé, kteří se mezi námi každý den objevovali. Nešlo o davy lidí. Jen pár místních, kteří chtěli být s námi, mluvit, modlit se, hrát, tvořit, procházet se..., kteří nám pomáhali v běžných věcech.

Viděla jsem, jak je důležité svědčit o dobrotě Boha, kterému záleží na člověku! Že v přijetí této pravdy je síla k překonání jakékoli těžkosti nebo tmy. Díky inspiraci a za pomoci sr. Rasti a sr. Lenky jsem vzala do Březové keramické kříže, z nichž byla v knihovně vytvořena výstava. Následující akcí, na které jsme pozvali zdejší obyvatele, byla výroba křížů života z keramické hlíny.

Kříž se najednou stal symbolem našeho pobytu. Dřevěný kříž nalezený v podkroví jsme využili k dekoraci v kostele. Přinášeli jsme k němu věci, které zobrazovaly téma dne a pro každého znamenaly něco osobního, co chtěl svěřit Bohu. Kříž byl často přítomen v tom, co nám sdělilovaly osoby, se kterými jsme se setkávali, ...zejména ve starosti o to, že je tato farnost sotva naživu... že i když je obyvatel Březové mnoho, jen málo z nich chce být součástí společenství církve... že kněz, který je přes několik let ve službě a udělal všechno, co mohl, již ztratil naději...

Jaké je to štěstí, že Ježíšův kříž byl cestou k vzkříšení! Věřím, že žádná těžkost, které jsme se v Březové dotkli, není beze smyslu. Bůh, Pán života, postupně vzbudí to, co zatím spí.

Myslím, že jsem už měla možnost vychutnat jeden z prvních plodů tohoto probuzení! Rozhodnutí organizovat náboženství pro 5 dětí. Začít se scházet na faře. Nechali jsme dobrovolníkům materiály, které mohou použít a oni uvěřili, že to zvládnou.

Otec Jan, který vedl poslední letní turnus Antiochii, při výměně našich skupin trefně uvedl, že "Antiochie je o zázracích". Ráda tuto myšlenku opakuji, když sděluji zkušenost z této doby. Přesně tak to je! Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, jak v malých, nenápadných a obzvláště nepatrných věcech Bůh dělá velké zázraky!

* zřejmě neexistují žádné náhody ;-)

** v semináři se v době prázdnin konají duchovní cvičení organizované přes Komunitu Blahoslavenství, kterých jsem se zúčastnila

*** výraz zní jako nemoc... opravdu něco společného s nemocí má ;-) naštěstí celkem zdravé nemoci

Sr. Lenka Františka: Mojí 1. "misijní akcí" po mém příchodu do naší české komunity, kam jsem dostala určení po 1. slibech se stala právě Antiochie, kde jsem se přidala k sr. Rasti, a jsem Pánu Bohu nesmírně vděčná právě za tuto úžasnou zkušenost, která mi nalila "oheň" do žil, hned na začátku mého povolání do misie v mojí milované rodné zemi.....

Farnost Březová, s cca 1600 obyvateli a mnoha filiálkami, z nich věřích je necelé procento a možná méně... toto malé městečko v krásné přírodě v trošku zapomenuté oblasti bývalých sudet, mi až důvěrně známě připomínala mojí vlastní rodnou farnost, která se se nachází v podobné situaci. Místní pan farář O. Pavel nás srdečně přivítal na místní rozlehlé faře, kterou sám s pomocí místních dobrodinců opravil, ale toho času je víc jak rok prázdná. Naše, a především Ježíšova, misie začala!

Náš malý tým pod vedením seminaristy Jakuba začal s velkým nadšením všechno chystat.....za prvé nachystat faru - naší velkou touhou bylo vybudovat v přízemí farní kavárnu s knihovnou a v průběhu celého našeho turnusu se nám na farní půdě podařilo objevit skutečné literární skvosty, dokonce i několik sad "fajnového" porcelánového nádobí na pravou italskou kávičku. Naši radost z 1.návštěvníků z řad farníků po nedělní mši si jistě víte představit! Právě místní farníci, ačkoli jsou zde tak trochu ohroženým druhem co do počtu, byli pro nás velkým povzbuzením a patří jim velký dík za všechnu jejich podporu i projevené přátelství. Oni byli pro nás největším povzbuzením ve víře a v naději! Jejich upřímná touha poznat Krista v jejich každodenním životě, v radosti i starosti, byly myslím tím nejsilnějším svědetvím Boží přítomnosti v našem světě...

Naší velkou touhou bylo oslovit obyvatele Březové, aby se snad prolomily jisté ledy ostychu a oni nevnímali víru, Boha , křesťany, kostel či faru jako historickou vzpomínku či jakýsi exkluzivní klub podivínu. Pro mě osobně byly asi nejkrásnější právě ty setkání na ulicích, v obchodech, přes ploty zahrad, s muži i ženami, seniory i maminkami s kočárkem....byli to krásní lidé s otevřeným srdcem.

Navzdory mnoha setkáním v kostele nás bylo stále jen pár lidí....ale Duch Svatý pracoval ve skrytosti....snažili jsme se farnost Březovou "promodlit" skrze denní slavení eucharistie, modlitbu breviáře, Korunky či večerních chvál se spěvy za doprovodu houslí a kytary (velké díky našim hudebníkům!) Bylo pro nás vždy povzbuzením, když se na plánovaných akcích začali pomaličku objevovat noví lidé - společný výlet, opékání špekáčků a zpívání u táboráku s kytarou (kdy nás navštívil i pan děkan a mladí ze Svitav), návštěva místního fotbalového turnaje - kdy Březová vyhrála!, dopolední programy pro děti a přednáška o historii - Církev a stát za ČSR od paní profesorky olomoucké teologické fakulty....Vzpomínek, potřeby vyjádřit vděčnost každému jednomu členovi našeho týmu i těm anonymním březovským dobrodincům je celá spousta.... Ať jim Pán žehná na každém kroku....

A chcete slyšet, jak Duch Svatý pracoval? Poslední skupince Antiochie, cca o 1 měsíc po nás, přišlo na antiochijský fotbalový turnaj víc jak 50 lidí....vesměs mladých mužů, rodinky.... Byli svědky mnoha hlubokých setkání s místními, kteří se začali otevírat, viděli jak farnost začíná ožívat, lidé touží být spolu.... BOHU NENí NIC NEMOžNé!!!

TAK ZA ROK ZNOVU NA ANTIOCHII...NA JEŽÍŠOVĚ MISII!


Fotografia

001
002
003
004
005
006
007
008
009
010
011
012
013
014
015
016
  • 001
  • 002
  • 003
  • 004
  • 005
  • 006
  • 007
  • 008
  • 009
  • 010
  • 011
  • 012
  • 013
  • 014
  • 015
  • 016
  •  

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    feedback
    Prihlásenie
    Prihlásenie